Vyhledat
  • Tomáš Langer

Pokud chceme efektivní vzdělávání, zvyšme vnitřní motivaci účastníků... Rozhovor EPALE


Zdeněk Santler je ředitelem a majitelem společnosti Santia, spol. s r. o. Více než 20 let pracuje na exekutivních pozicích v HR a financích. Kromě moderního vzdělávání ho baví lodě, motorky a hlavně tři synové v pubertě.

Edit media

Zdeňku, věnuješ se nejen vzdělávání, ale jsi aktivní i v oblasti pojišťovnictví. Ekonomika Ti je tedy blízká. Jaké nejčastější ekonomické chyby v oblasti vzdělávání dospělých děláme?

Tomáši, to je hodně zajímavá otázka, kterou jsem za celou profesní dráhu nedostal a neslyšel. Otázku „jaké chyby v oblasti vzdělávání děláme“ jsem dostal mnohokrát. Je moc dobře, že se začínáme bavit o ekonomice vzdělávání. Zmiňuješ, že se věnuji pojišťovnictví. Jsem vystudovaný ekonom a věnuji se i investicím a je třeba si uvědomit, že vzdělávání (nejen komerční) je také investice. Má svou cenu, náklady a každý by měl očekávat výnosy. Náklady a výnosy nemají jenom rozměr finanční. Na nákladové straně je to především čas, dále pak různé oběti v podobě neúčasti např. na sobotní grilovačce, protože mám třeba kurz „jak psát včas články do EPALE“. Na výnosové stránce jsou to kromě peněz např. uznání, splnění snu, osobní štěstí, radost z překonání překážky apod

A nyní ty nejčastější ekonomické chyby ve vzdělávání:

  • Nevíme, že vzdělávání má ekonomický rozměr.

  • Nevíme, jak ho kvantifikovat a proč. Zapomínáme na širší spektrum nákladů, jako je třeba čas (mzda) účastníků, kteří se školí a nepracují.

  • To, že je něco drahé, neznamená, že to je pro nás „nejlepší“.

  • Přehnaná snaha o okamžitou návratnost investice do vzdělávání. „Tak my si u vás koupíme ten dvoudenní kurz pro obchodníky a teď mi řekněte, kdy začnou prodávat víc a s vyššími maržemi“ apod. Říkám většinou, že okamžitě, pokud jsou schopni zajistit, že ostatní proměnné (produkt, konkurence, zákazníci a jejich chování atd.) zůstanou po dobu měření konstantní. Nebo se stačí zeptat, zda naopak prodeje a marže neklesnou, pokud trénink neabsolvují.

Santia, společnost, kterou nyní vedeš, se na vzdělávacím trhu pohybuje téměř 25 let. Prozradíš nám recept na úspěch?

Tak to bychom se opravdu dlouho zapovídali a začnu hodně pokorně. To samo o sobě, že něco děláš 25 let, ještě neznamená úspěch. Jako v osobním životě, když jsi s někým 25 let, tak to není záruka úspěchu a štěstí, ale mnohdy vnějších okolností nebo nedostatku osobní odvahy, které ti nedovolují odejít. Musím zmínit, že byť jsem byl u zrodu Santie v roce 1998, tak mi bylo 18 let, byl jsem „podržtaška“ a de facto se jen učil. Firmu vybudovala moje máma Květoslava, já v ní pracoval při studiu VŠ, ale naučil jsem se vše potřebné, abych odstartoval kariéru v HR a ve financích. Nejlepší rozhodnutí, které jsem udělal bylo to, že jsem v roce 2003 odešel do velkých korporací. Nechtěl jsem být povoláním syn a v minulosti to chození do světa na zkušenou nevymysleli jen tak. Když jsem se v roce 2008 vracel na pozici ředitele, aby se maminka mohla více věnovat vnoučatům, tak už jsem měl nějaké zkušenosti a snad jsem byl pro firmu přínosem. Santii jsem opustil ještě jednou, kdy jsem dostal neodolatelnou nabídku vést zde pobočku velké americké firmy v oblasti telekomunikací a měl jsem možnost se dostat ke špičkovým technologiím, na které sázím i ve vzdělávání. V roce 2018 jsem se definitivně vrátil na pozici 100% vlastníka, což je obrovský závazek vůči zakladatelce, lektorům a zákazníkům. Pokud mám dát nějaký recept, tak to budou klasické atributy úspěchu, které jsou snad univerzální:

  • Vzdělání a znalosti. U nás na Moravě se říká, že štěstí i na vola sedne. Byť štěstí je obrovsky důležité, tak já spíše vyznávám rčení, že štěstí přeje připraveným. Neustálé sebevzdělávání a zvyšování kvalifikace je pro mě základ a pak jak říká, tuším, Woody Allen – přijít včas na správné místo je polovina úspěchu.

  • Pracovitost. Bez debaty a tady musím poděkovat korporacím jako Konica Minolta, Deloitte a ING, které mě naučily, že když je třeba, tak se maká 16 hodin denně. Já nemám rád slovo workholismus, vyhoření ani worklife balance. Život není zas tak složitý, den má 24 hodin, z toho 6–8 spím a zbytek se věnuju rodině, práci a sobě. Vše v rovnováze.

  • Tým. Santia bez skvělého týmu je jen pěkný název. Dokonce máme na Hluboké loď Santia a ani ta bez posádky nefunguje. Výhodou vlastní firmy je to, že mohu pracovat s kým chci a je skvělé na dobrovolné bázi více než 20 let pracovat se stejnými lidmi, se kterými se máme rádi.

Jedním z trendů, které v době pandemie akcelerovaly, bylo online vzdělávání. Podle nedávno uveřejněného článku v e-časopise Firemní vzdělávání však považuješ za zásadní blended learning. Proč?

Víš, já to mám hrozně jednoduché, ve svých firmách už dávno dělám jen to, co mě baví. Teď jsme pořádali 17. ročník konference pro pracovníky kontaktních center a kromě skvělých spíkrů z branže jsme měli motivačního spíkra Jirku Ježka (6x vítěz paralympiády v cyklistice) a Petra Nutila (publicista, který mluvil o nebezpečí fake news). Prostě jsem tam dal témata, která zajímají mě a myslím si, že by mohla být prospěšná i pro publikum. Vše předem uvedu v publiku. Do Brna přišlo 105 účastníků a dle zpětné vazby byli extrémně spokojeni. Zkrátka dávno jsem se zbavil pocitu, že se musím zavděčit všem. Santia se vydala na dráhu zážitkového vzdělávání. Vrátili jsme se k tomu podstatnému, že lidi se chtějí učit a chtějí být lepší (byť jim vzdělávací systém od základní školy tuto chuť intenzivně bere). Řekli jsme si, že přeci není tak složité nabídnout klientům všechny dostupné rozvojové metody a udělat z nich individuální mix. Dám ti příklad našeho úspěšného tréninku „Zpětná vazba“. 25 let se školí prezenčně – klasika dvoudenní školení, prodali jsme jich snad tisíc. Díky tomu jsme i my nasáli neuvěřitelné know how a praktické situace. Takže díky novým dvizím SantiaXlearning a SantiaVR jsme tento trénink převedli i do 3hodinového elearningu a situace udělali i ve VR brýlích. No a máš blended learning.

Který další trend ve vzdělávání považuješ za klíčový?

Myslím, že už jsem to nakousnul v předchozí odpovědi. Moje filozofie je postavená na tom, že vzdělávání je přirozený proces a je s námi od pravěku. Naučit se rozdělávat oheň, jezdit na motorce nebo ovládat jeřáb se principiálně neliší od naučit se prodávat, telefonovat, dávat zpětnou vazbu nebo řídit lidi. Vždy to zahrnuje učitele, teorii, praxi a seberozvoj. Obecné (pozitivní i negativní) trendy, které se nám propisují i do vzdělávání vidíme všude kolem sebe (a já nejvíc u svých 3 synů 11, 13 a 15 let). Přehršel obsahu, rychlost, netrpělivost, zvýšený společenský tlak, růst sebevědomí (často nepodložený) a nereálná očekávání. Pro vzdělávání si pak odnáším zejména tu rychlost a netrpělivost. To je často smrtící kombinace. „Do měsíce chci dělat manažera“, slýchají často mí přátelé v oblasti finanční distribuce od čerstvých maturantů a další obdobné příklady. Jako firma právě i díky blended learningu využíváme nástroje, jak účastníky dostat do reality do té skutečné (třeba i za použití té virtuální). Nechcete člověku na prezenčním tréninku dokázat, že ještě nemá na to být manažerem, že nemá znalosti ani zkušenosti. Ale v kvalitním e-learningu nebo zážitku v VR brýlích si na to přijde sám a většinou poupraví své očekávání.

Edit media

Ve firmě máte i divizi virtuální reality. Tkví podle Santie v umělých realitách budoucnost vzdělávání?

Postavili jsme divizi SantiaVR, která má svůj tým a první zákazníky. Je to extrémně rychle vyvíjející se odvětví. Záměrně neříkám rostoucí. Kurz, který stál před 3 lety 500 000 Kč umíme dnes vyrobit do týdne za desetinovou částku. Brýle dnes stojí 10 000 Kč, ale stejně všem stále říkám, že nevím, zda to není slepá ulička jako byli vypouklé televize nebo 3D televizory, kdy jste si na zprávy nasadili papírové brýle a měli pandemii nebo válku ve 3D.

Osobně vidím VR jako neskutečný potenciál ve vybraných odvětvích a tématech. Skvělé využití VR vidím v oblasti bezpečnosti a prevence, on-boardingu, ostrahy, specifické oblasti obsluhy zákazníků. V oblasti soft skills pak samozřejmě simulace publika (prezentační dovednosti), prostředí (nehrajeme si na prodejnu, jsme v ní) a vyšší intenzitu prožitku (např. obtížné manažerské situace). Samostatnou kapitolou je rozšířená (augmentovaná) realita.

Jak by podle Tebe mělo vypadat vzdělávání ve firmách, aby bylo skutečně efektivní?

Základním předpokladem je měření. Nechci rozebírat metody, ale selským rozumem je to takto: vzdělávám, aby zaměstnanci byli lepší/úspěšnější atd. To znamená, že bych měl znát současný stav. Stejně tak musím znát proces učení a cílový stav.

Z mých zkušeností je efektivita úzce spojena s postojem a vnitřní motivací. Dám ti příklad na sobě. Já na gymplu úplně nesnášel fyziku. Divná učitelka, nebavilo mě to, bylo mi to k ničemu – proč mám hergot znát Ohmův zákon. A vida – po 30 letech si dělám zkoušku na vysílačku SRC u ČTU, protože rád plachtím a potřebuji na moři vysílačku a k tomu tu zkoušku a průkaz. No a Ohmův zákon perfektně ovládám. Takže pokud chceme efektivní vzdělávání, zvyšme vnitřní motivaci účastníků, případně změňme jejich postoj.

Jak vidíš vzdělávání dospělých za nějakých 10–20 let?

Očekávám ještě větší propojení domácího, firemního a klientského prostředí. Myslím si, že méně a méně bude rozhodovat forma. Lidé nebudou řešit, zda se něco naučí z knihy, ze skript, ze školení, z e-learningu, z TV, z Youtube, webu, mentoringem, webinářem nebo něčím jiným. Budou si chtít vybrat, kombinovat, sami si určit rychlost učení a dobu. Pro poskytovatele tato „rozmlsanost“ bude v počátku představovat investice a ruku v ruce s tím bude měřit a požadovat efektivitu a návratnost. To vše mu přinese vyšší zisky a nám všem kvalifikovanější a vzdělanější trh práce. Vlivem globalizace, pandemie, války, inflace bude pravděpodobně docházet ke strukturálním změnám. Tam kde firmy dnes mění produktovou řadu, budou v budoucnu měnit celé trhy, strategie a odvětví, ve kterých působí. Bude kladem větší důraz na firemní prostředí a vzájemnou loajalitu. To vše se promítne do vzdělávání a budeme tak šťastní a úspěšní, jak si to sami nastavíme v našich hlavách.

Kdo nebo co je pro Tebe největší inspirací?

Pro mě to bylo vždy mé okolí, rodina, přátelé. S úctou a respektem poslouchám lidi, kteří ve svém oboru dosáhli vrcholu, nebo jen se zapálením a radostí dělají svou práci a hledám, co bych z jejich prostředí mohl aplikovat ve svých firmách nebo v mém životě. Takže si takto na přednášky zvu zajímavé spíkry, potkávám se s konkurenty a klienty a jen tak si povídáme. Samozřejmě je pro mě velmi inspirativní vést rozhovor s Tebou a děkuji za zajímavé otázky.

Ptal se: Tomáš Langer, expert EPALE


Původní zdroj: https://epale.ec.europa.eu/cs/blog/pokud-chceme-efektivni-vzdelavani-zvysme-vnitrni-motivaci-ucastniku-pripadne-zmenme-jejich

5 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše